štvrtok 23. januára 2014

Návrat stínu


Orig. název: 
Shadows Return

Autor:
 Lynn Flewelling

Počet stran: 288
Díl: 4
Žánr: fantasy, dobrodružné
Hodnocení: 89%

Knihu můžete zakoupit ZDE










Anotace

Hrdinové Seregil a Alek právě dokončili svou nejzrádnější misi a vracejí se k dvojímu životu zhýralých šlechticů a vynikajících špehů. Osud však s nimi má ve světě plném nepřátel a čarodějů jiné plány…
Po vítězství v Aurënenu se Alek a Seregil vracejí domů do Rhíminee. Většina jejich spojenců je však mrtvá nebo ve vyhnanství, a tak je těžké usadit se. S nadějí, že jim to přinese rozptýlení, přijímají úkol, který je má zavést zpět do Seregilova rodiště. Cestou jsou však uneseni, rozděleni a oba jsou prodáni do otroctví. Seregila drží při životě jen naděje, že je Alek naživu.
Alekův podivný pán však nestojí o jeho život – chce jeho krev. Alekův jedinečný původ mu totiž má pomoci získat vzácný poklad, ovšem jen prostřednictvím mučivého procesu, který vyzkouší jeho tělo i duši a bezděčně jej i Seregila vtáhne do říše alchymistů a šílenců – a zaplete je s tajemným tvorem, který snad drží ve svých nelidských rukou celý jejich osud… Stane se z něj však zachránce, nebo vražedný netvor?

                                                                                                                                 

  Dočetl jsem Odkaz Dračích jezdců, a poté přečetl Serafínu a Dračí oči - byl jsem jednoduše ve fantasy rozpoložení, které jsem neměl důvod opustit. Jako další následoval Návrat stínu americké fantasy spisovatelky Lynn Flewelling. Upřímně, nikdy dříve jsem o ní neslyšel - což pochopitelně znamená, že o její tvorbě též ne.
  Nyní je však všemu jinak. Po dočtení tohoto díla jsem navíc došel k velmi potěšujícímu závěru, a sice že autorčin styl psaní je velmi poutavý a zajímavý. Jsou knihy, které se mému čtenářskému srdci téměř ani nepřiblíží. Nu, v tomto případě bylo mé srdce zasaženo s přesností, která se jen tak nevidí. Kniha (autorka) mi neskutečně sedla, jednoduše řečeno.
  Možná si někdo z Vás všiml, že se jedná již o čtvrtý díl. Ano, ty předchozí jsem nečetl a ano, přiznávám se, že jsem byl občas lehce zmaten. Např. ve chvíli, kdy se hovořilo o postavě, která hrála jistou roli v minulosti. V podstatě na tom ale nesešlo - většinu jsem si byl schopen domyslet a doplnit během příběhu. Postavy se navíc při flashbacku nezdržely jen u stručné vzpomínky.
  Alchymie, meče, magie... Tato tři slova mají pro některé opravdu hodnotný význam. Nemohu říci, že jsem pravý čtenář fantasy literatury, ale i ve mně vzbuzují obrovský zájem a vlnu vzrušení. Asi již tušíte, proč o tom píši - Návrat stínu toto vše obsahoval. Můžete třeba zažít nevšední počínání alchymisty, které se spíše podobá nekromantským praktikám (na nekromanty samotné můžete narazit také), být svědky spřádání magických formulek, bojů na život a na smrt či potkat bytosti, které byste v žádném případě nečekali.  

  Jak to tak bývá, ne všechny země spolu vycházejí v dobrém. I zde tomu nebylo výjimkou. Popravdě, co by to taky bylo za fantasy knihu. Ale co takové otroctví? Již podle anotace můžete vidět, že do něj budou Alek (mladý, nezkušený, citlivý a impulzivní) i Seregil (sympatický, neoblomný a sebejistý) uvrženi. Skvělý nápad, dle mého. Otroctví se však nepraktikovalo ve všech zemích - tam, kde vyrůstali oba dva hlavní hrdinové, nic takového neznali. To znamená, že museli být převezeni - přes moře. A jak se do něj vůbec dostali?
  Když už se začínali dva hrdinové nudit a občasné špionáže nepostačovali jejich potřebám, byli předvoláni před královský trůn. Královna Phoria (ano, muži i ženy si byli rovni) pro ně měla speciální úkol (nejen to však bylo předmětem předvolání). Klia, mladší sestra královny a velitelka svého oddílu, měla býti za doprovodu doprovozena zpět do království. Zdánlivě jednoduchá cesta však přinesla něco, co by ani v tom nejděsivějším snu nikdo z nich nepředpokládal. Vše nabírá obrátky ve chvíli, kdy je vyslaná družina přepadena a všichni jsou nemilosrdně zabiti - tedy až na Aleka a Seregila, kteří byli, pro ně z nepochopitelného důvodu, ušetřeni. Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního - přepadení byla na denním pořádku. Když ale na scénu přicházejí znetvořené, zkroucené a ohavné bytosti, společníci nepochybují o práci nekromanta. Ten jediný byl schopen něco takového vyvolat. Přemožení a zmrzačení partneři se po dlouhé době plné temnoty probouzejí na vlhkém, páchnoucím a kolébajícím se místě. Všude okolo hulákají lidé, které avšak nevidí, jelikož jsou obklopeni dřevěnými zdmi. Jedno je však jasné - cizí řeč poukazuje na to, že jejich rodná země se nezadržitelně vzdaluje. A co hůře, Alek ani Seregil neví, jestli je ten druhý vůbec živ.
  Popis jejich otroctví mě velmi zaujal. Pravda, četl jsem i názory, že byl zdlouhavý a zbytečně moc roztahaný. Já to však vítal - navíc, podrobnější popisování zdůrazňovalo to, jak bylo vše stereotypní. Jediné, co je drželo při vědomí, byla touha dostat se pryč a najít toho druhého. Nevěděli, že jejich pánem je tentýž člověk. Den za dnem zdlouhavě plynul - pro každého z nich však jiným způsobem. Zatímco Seregil většinu času proseděl v cele, na Aleka čekalo něco mnohem horšího - svým způsobem. Padl totiž do hledáčku mocného alchymisty, který byl zároveň i jejich pánem. To samo o sobě neznamenalo nic dobrého.

  Bolest, bolest a zase bolest... Seregil ani Alek nebyli jen tak nějací psi, kteří by se dali snadno zkrotit. Jasně dávali najevo svůj postoj a to jim přineslo nespočet ran a trestů. U Aleka to ale zašlo ještě dále. Jak jsem psal, dostal se do hledáčku alchymisty. Nyní, když byl u něj, vše mohlo započat. Podivné testy, výzkumy, odebírání esencí z jeho těla, kruté zacházení... Na druhou stranu však bylo pravdou, že jejich pán neměl z krutého zacházení kdovíjakou radost. Chtěl jen, aby ho jeho majetek poslouchal a nedělal problémy. Za spolupráci byl schopen Alekovi naservírovat maso a nalít třeba horký čaj. Jedno však bylo jasné - Alekův význam byl obrovský.
  Aby toho nebylo málo, minulost se vrací, respektive dávný přítel/zrádce. Jeho úloha bude zprvu záhadnou, poté však do sebe začne vše zapadat.

  Říkáte si, že je to jen další fantasy dílo z mnoha? Nu, ne tak úplně. Nemyslím si, že mnoho autorů stvořilo svět, ve kterém je bisexualita zažitým stereotypem a při pohledu na dva objímající se muže ostatní neřeknou ani slovo. Správně, Alek a Seregil jsou milenci - sdílí spolu nejen povolání, ale také postel a život. Vsadím se, že některé čtenáře by to od čtení ihned odradilo. Viz. můj bratr, který při tomto zjištění na knihu už ani nesáhl.
  V mém případě to mělo zcela opačný efekt. Přeci jen - je to originální. A milostný poměr mezi dvěma muži? Láska je láska. Autorka navíc do žádných podrobných popisků nočních hrátek nezacházela...

  Návrat stínu jsem přečetl během několika okamžiků. Příběh mě doslova pohltil. Obě dvě hlavní postavy se mi navíc velmi zalíbily a přiznávám, že se Alek a Seregil stali mou oblíbenou knižní dvojicí. Nepochybně si přečtu i předcházející díly. Vsadil bych vlastní vlasy (kterých si vážím) na to, že i ony jsou stejně čtivé.
  Děj měl jinak jasný cíl. Vše, co kniha obsahovala, bylo svázáno s hlavní linií - žádné odbočky ap. Příběh byl navíc psán z pohledu více postav - děje se průběžně střídaly, což vždy oceňuji, protože to dodává dílu na spádu a napětí.



Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Knihcentrum
  

2 komentáre:

  1. zajímavá recenze :) po téhle sérii koukám už od vydání prvního dílu, ale vždy na ni nějak zapomenu. Koukám, nebude to jen tak nějaké fantasy, díky za připomenutí

    OdpovedaťOdstrániť
    Odpovede
    1. Určitě se na ni mrkni - stojí za přečtení. :)

      Odstrániť