sobota 2. novembra 2013

Zaklínač - Krev elfů


Orig. název: Krew elfów
Autor: Andrzej Sapkowski
Počet stran: 306
Díl: 1 (3)
Žánr: fantasy, dobrodružné
Verze vydání: Leonardo 1995

Hodnocení: 87%







Anotace
Geralt, Ciri, Yennefer, Triss Ranuncul, Yarpen Zigrin a další známí a oblíbení hrdinové ze Sapkowského povídek poprvé na stránkách románu, v němž se odehrává boj o osud světa.

Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět...

                                                                                                                                                                     

  Město hořelo – takto začíná první část ságy o zaklínači Geraltovi z Rivie. Asi většina z Vás ví, že v novějším vydání a uspořádání tomuto dílu předchází dva povídkové svazky (Poslední přání a Meč osudu). Proto také ona trojka v závorce (viz. popis). Jelikož jsem o tomto, dovolím si nyní napsat, vele-známém díle nevěděl téměř nic, dopadlo to jednoduše takhle – začal jsem s Krví elfů. Za následek to má fakt, že neznám historii a dětství samotného Geralta - jak se stal zaklínačem, kdo jsou jeho rodiče, jak se poznal s ostatními hrdiny příběhu... Nic to ale nemění na tom, že se mi příběh velmi líbil. Samozřejmě, že se objevilo i několik částí, kde jsem kroutil hlavou a musel se pozastavit.
  Jednou z nich byly první stránky příběhu. Byl jsem absolutně mimo a text se mi četl příšerně. V té chvíli jsem si říkal, že jestli to v takovém duchu a čase bude pokračovat i nadále, pochybuji, že to zvládnu přečíst celé. Byl jsem zkrátka zaskočen.
  Po krátké chvíli jsem se dostal k tomu, že se jedná o sen. Sny obvykle bývají zmatené, což jsem akceptoval. Navíc, když nyní první strany zpětně čtu, zase tak strašné mi to nepřijde. Autor se snažil navodit snovou atmosféru pomocí krátkých a úsečných vět, které měly ve čtenáři zrychlit tempo čtení a zapříčinit tak „hltání“ textu.
  Dobře – a o co tedy v tomto díle vlastně běží?

  Zaklínač Geralt (též Bílý vlk) putuje společně s Ciri (vnučkou královny Calanthé z Cintry) na hradiště Kaer Morhen. Pokud nevíte, co je toto území zač, rád Vám to krátce napíši – Kaer Morhen je opevnění, kde se již po dlouhou dobu cvičí a vychovávají  zaklínači, jejichž osudem je likvidovat monstra a zrůdy. To většinou dělají na zakázku, respektive za peníze.
  Celá tato záležitost skýtá mnoho tajemství a ostatní o praktikách a způsobech výcviku netuší téměř nic. Povím Vám ale jedno, nemyslete si, že zaklínači jsou schopni porazit smrtelně nebezpečné stvůry jen tak – pouhým umem šermířství. Za jejich činy stojí jedna, velmi podstatná věc – alchymie. Ano, elixíry, pilulky, budiče… Tyto experimenty se podepisují i na jejich vzhledu samotném – sám Geralt by o tom mohl vyprávět.
  Pojďme ale zpět k ději. Po příchodu do hradiště se z jistých důvodů princezna Ciry věnuje výcviku. Dává do něj celou svou duši a každým dnem se stává silnější, mrštnější, pevnější a odolnější. Vše by bylo v pořádku, kdyby se u ní z čistajasna nezačalo projevovat magické nadání. Zaklínači jsou zaskočeni a překvapeni. Naštěstí pro všechny se zrovna v jejich společnosti nachází čarodějnice Triss Ranuncul. Ciri si bere pod svá křídla a věnuje jí veškerou svou pozornost. Záhy však zjišťuje, že mladá dívenka je nad její síly a nedokáže se o ní postarat.
  V tuto chvíli na scénu přichází mocná čarodějnice Yennefer, milenka Geralta. Ta žije spolu s kněžkami ve svatyni bohyně Melité. Právě zde se bude odehrávat čarodějnický výcvik Ciri – až do dne, kdy bude nucena odjet společně s Yennefer, svou učitelkou.

  Z výše napsaného je zřejmé, že se příběh zaměřuje z větší části na osud Ciri. Ano, to je pravda, ale děj je střídavý, takže se podíváme i na ostatní postavy, jako jsou třeba trpaslík Yarpen Zigrin, mistr Marigold nebo na krále jednotlivých zemí. Přesně toto mám u knih rád – přecházím z jednoho děje do druhého. Díky toho se téměř nikdy nenudím a nevím, co mě čeká třeba v další kapitole. Je to jednoduše pestřejší a zajímavější. Někomu se třeba nelíbí skutečnost, že se děj v napínavé části usekne a na jistou chvíli přesune zcela jinde – já to však vítám. S něčím podobným se můžeme setkat i u Odkazu Dračích jezdců, kde se střídají pasáže s Eragonem, Roranem a Nasuadou.
  Když už jsme u toho ODD – příběhy o zaklínači mají něco, co se mi setsakramentsky líbí. Je to drsný humor a otevřené psaní  o přirozených záležitostech. Toho se u Paoliniho dočkat nemůžeme – všichni však víme, že příběh o Eragonovi má zase své plusy (obrovské).
  Při zpětném listování jsem narazil na velmi humorný „proslov“ trpaslíka Yarpena Zigrina a rozhodl jsem se, že se o něj s Vámi podělím;

  „Aha… Ale teď… Teď je přeci lidí mnohem více než… Než vás.“
  „Poněváč sa množíte jako králiky,“ zaskřípal zuby trpaslík. „Ludé by akorát trkali, s kým sa dá a kde sa dá,imrvére dokola. A ludským robám stačí posadit sa na chlapské kalhoty a hnedka jim naroste břucho… Cos tak zčervenala, hotový vlčí mák? Chtělas temu rozumět, jo nebo né? Taková je čistá pravda a históryja světa, kterému vládne ten, kdo šikovněji rozbije druhému lebku a rychleji zbúchne robu. A vám, luďom, je těžko konkurovat - v zabíjání aj jebání.“

No, sami vidíte. Je to prostě drsná fantasy.

                                                                                                                                                                    

  Jak můžete v úvodním zobecnění vidět, Krev elfů si ode mě odnáší velmi dobré hodnocení – 87%. Nelítostný humor, ostrý jazyk, poutavé a velmi čtivé dialogy, množství charakterních postav, politická scéna, šikovná zápletka, která se dá konstruovat, nemilosrdné souboje a – jedná se o fantasy, což jsou kouzla, meče, elfové, trpaslíci a nestvůry (nadpřirozeno).
  Ach, ještě bych chtěl podotknout, že se pan Sapkowski nedrží elfského předpokladu – jeho elfové jsou i nemilosrdní bandité, kteří přepadávají pocestné a o jejich vzhledu… se raději ani nebudeme bavit.
  Nepochybně si chci přečíst i další díly, protože Krev elfů mě neskutečným způsobem navnadila a dokázala, že fenomén Zaklínač si zaslouží pozornost.



Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára