utorok, 25. júna 2013

Deklarace smrti


Orig. název: The Declaration
Autor: Gemma Malley
Počet stran: 256
Díl: 1
Číslo vydání: 2
Žánr: dystopie

Hodnocení: 7/10








Anotace
Velká Británie, rok 2140.

Život na Zemi se změnil od základů. Lidská civilizace už není ohrožena smrtelnými nemocemi, na které věda objevila léky. Nesmrtelnost však přináší i možná rizika - největším z nich je přelidnění. Proto byla přijata Deklarace - každý obyvatel může mít jen jedno dítě... Kdo zákony poruší, bude potrestán.
Patnáctiletá Anna se narodila rodičům, kteří měli dvě děti. Nyní je označována za "Přebytečnou". Jaký život ji čeká? Dokáže se vyrovnat se svým osudem vyděděnce?

                                                                                                                                                                      

  Přebytečná Anna - tak zní označení mladé dívky ve výchovném středisku Grange Hall, jenž sdružuje všechny, co se narodili jako Přebyteční. Tím je každé dítě, jehož rodiče neuposlechli Deklaraci, která říká, že každý obyvatel může mít jen jedno dítě.
  Jsou ti, jenž s tímto zákonem souhlasí, ale najde se i hrstka těch, co bojují proti němu. Myslí si totiž, že namísto starých lidí, jenž berou léky proti stárnutí a odmítají na úkor ostatních zemřít, svět potřebuje mladou a novou krev. Tito odpůrci Deklarace tvoří různá hnutí a snaží se Přebytečné najít dříve, než je dostanou Chytači. Většinou však tyto pokusy končí neúspěchem. Chytači jsou zkušení a profesionální slídilové, kterým neunikne nic a nikdo.
  Dítě, které skončí v jejich spárech, je poté odvezeno do již zmiňovaného Grange Hallu. Ne všude ale tento zdánlivě velkorysý čin podporují. V některých oblastech světa se s těmito neužitečnými bytostmi vypořádává jiným způsobem - smrtí.

  Z jistého úhlu pohledu by se dalo říci, že Grange Hall je pro Přebytečné nadějí. Je jim poskytnuta šance stát se Vhodnými, tedy Užitečnými. Učí se prát, vařit, šít, uklízet - zkrátka vše, co potřebuje služebný/á umět. Nic tak divného by na tom nebylo, kdyby však za tímto vším nebylo ustavičné vymývání mozků a kruté trestání každého, byť sebemenšího prohřešku. Tito uchazeči o status Užitečný žijí pod neustálým dohledem, mají malé příděly jídla, jsou neustále biti a nesmí spatřit světlo světa. Jsou dokonale a nekompromisně odříznutí od všeho, co by je mohlo rozptylovat. Kamarádství, smích, láska - nic z toho neznají.

  Život Přebytečné Anny se začíná měnit. Sama však nechápe, co se to děje - zejména s ní. Vždy byla přeci poslušná a plnila všechna nařízení a úkoly. Téměř nikdy nekladla odpor a neměla žádné nemístné otázky. Se svou rolí se smířila.
  Teď je tomu všemu jinak. Nejprve její tajný deníček, do kterého si zapisovala své myšlenky, a poté... ON. On, který do Grange Hallu přišel z ničeho nic a on, který jí začal tvrdit, že na ni venku čekají její rodiče. On, jenž stále opakuje, že není Přebytečnou Annou, ale Annou Coveyovou.
  Do hlavy se Anně začínají drát pochyby a zmatek. Vždy byla důrazně učena tomu, že rodiče všech Přebytečných jsou bezcitné krysy, které se dívaly jen samy na sebe. Díky těmto každodenním projevům učitelů si slova vzala k srdci a své rodiče nemilosrdně nenáviděla.
  Nedokáže Petrovým slovům věřit - prostě nedokáže. Nic z toho přeci nemůže býti pravdou. Určitě lže - musí. Pociťuje úzkost. Není schopna myslet. Cítí se jako člověk, který najednou zjistí, že jeho život je jednou velkou lží - což ostatně je pravdou.

  Petr se ale nevzdává. Je silně odhodlán Annu přesvědčit. Chce, aby s ním utekla - k jejím rodičům do Londýna. Pochopitelně, že se pro dívku tato představa zdá naprosto nemožnou. Utéct z Grange Hallu? Nesmysl. Proto také nesouhlasí.
  Kde kdo by se na Petrově místě vzdal a utekl bez ní. On však ne. Annu přesvědčit nakonec dokáže.

  Nic však není tak jednoduché, jak se může zdát. Leží před nimi mnoho překážek, které mohou zapříčinit jak návrat do výchovného střediska, tak samotnou smrt.

                                                                                                                                                                     

  Upřímně, od této knihy jsem toho čekal poměrně více. Nemohu říci, že mě zcela zklamala, to v žádném případě, ale příběh nebyl tak silný a nedokázal mě pohltit, popř. nadchnout. Navíc byla většina situací snadno předvídatelná. Osobně bych navíc v příběhu uvítal více akce a napětí.
  Hlavní postavy, Anna a Petr, mě moc nezaujaly. Kdybych ale měl vyzdvihnout jednu z nich, byl by to nepochybně Petr. Měl něco do sebe a byl zcela jistě charakterně zajímavější. I když, nic velkolepého od něj nečekejte. Je to klasický hrdina.
  Nicméně prostředí, do kterého je děj vsazen, autorka knihy zvládla popsat dobře. Myšlenka přelidnění a následného podepsání jednotné Deklarace se mi líbila. Dokonce si myslím, že to není nic tak neskutečného a nesplnitelného. Jednou se toho dočkáme - jak léků proti stárnutí buněk, tak onoho přelidnění.
 
  Deklarace smrti je tedy v konečném shrnutí oddechovou četbou, která Vás ve většině dění nijak nepřekvapí a pro náročného čtenáře se stane pouhou jednorázovkou, kterou si ničím nezamiluje.


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment!

Žiadne komentáre:

Zverejnenie komentára